Hudba mě provází prakticky od kolébky. Sotva jsem začal vnímat svět kolem sebe, můj otec – zapálený hudební nadšenec – neúnavně roztáčel desky na svém dnes už raritním gramofonu Tesla. Tehdy vlastnil přibližně 300 vinylů; já jsem tuto rodinnou tradici postupně rozšířil na zhruba 800 kusů (a ano, police to dodnes nesou statečně).

Moje první veřejná „produkce“ se odehrála v 8. třídě základní školy, kdy jsem zorganizoval vánoční diskotéku. Hrál jsem z gramofonu a světelný park tvořily dva majáky – oranžový a modrý. Atmosféra byla… řekněme nepřehlédnutelná.

Na střední škole elektrotechnické jsem rozšířil své hudební obzory o kytaru a začal navštěvovat hudební kroužek. Diskotéky mě však neopustily – spíše naopak. V roce 1991 jsem nastoupil jako záskokový DJ v olomouckém U-Klubu a o rok později jsem si pořídil svou první aparaturu. Byla sice složená systémem „co dům dal“, ale plně funkční – a hlavně připravená na akce všeho druhu: od sálových diskoték přes venkovní party až po svatby a silvestrovské oslavy. Velkým vzorem mi tehdy byl olomoucký DJ Franta Neptun.

Během studia na vysoké škole jsem ke kytaře přidal baskytaru, čímž začala i moje cesta v kapelách. Tou úplně první byla Desdemona. Postupně jsem investoval do techniky, až jsem si v roce 1997 pořídil svůj první profesionální zvukový a světelný aparát – tehdy za „lidových“ 250 000 Kč. Díky tomu jsem si „čichnul“ i ke zvukařině, kterou jsem dělal asi 10 let pod agenturou.

Dnes pravidelně vystupuji s kapelou Axel a zároveň zůstávám věrný i DJingu. Zkrátka – ať už jde o pódium, parket nebo gramofon, hudba je pro mě pořád ta nejlepší společnost.